Jdi na obsah Jdi na menu
 


Duchovní činnost

12. 10. 2010

 

 

Duchovní činnost

 

Obrazek

V čem spočívá  duchovní činnost?

Je to působení určitou boží silou plynoucí z myšlenek, slov a citů, jež – cele vsunuty v Božské úrovně – naplňují se jejich silami i mocí a pak zobrazují i projevují jejich krásu, svatost, vznešenost, lásku i touhu po blahu všech.


Tajemný styk s Božstvím se dá prožít jen ve chvílích mimořádných, kdy se člověk odpoutá od veškeré nižší činnosti tělesné i duševní, řídící drobné úkony při prostém dění kolem tělesného života.
Odpoutání se od všeho tělesného i nižšího a povznesení se duše nad to vše, kde sídlí Bůh v člověku nepředstavitelných oblastech Světla a krás, říkáme rozjímání, modlitba, meditace.

V nich se vědomí přenáší vnitřní silou vřelostí citu, touhou srdce a čistotou duše, vírou, nadějí a láskou do Božích světů až i přímo k Bohu.Tím, že duše Boha hledá, k Němu spěchá, na Něj se pozorně a pevně soustředí a myslí, po Něm touží, přenáší se celé vědomí k Božství. s vědomím povznáší se celá duše, aby okusila dotek nejvyšší Lásky. Dotknutím se jí započne podivuhodné spojení duše s Božstvím. Mysl, cit i celé srdce začnou se Jím naplňovat, Je do sebe vdechovat. Obrazek

Tato mysteria dají duši účast na všem, co z Boha vychází, vyzařuje a s nesmírnou Silou a Mocí plyne do duchovního jsoucna.

Tato vysoce tajemná nesmírná působnost Boha se pak přesune s vědomím člověka tam, kam ono vstoupí po svém odstupu z Božské úrovně přímo po modlitbě nebo během jejího prožívání. Proniká vším, co člověk v příštím okamžiku pojme do vědomí, na co myslí, čemu chce dát boží dobro, co chce posvětit, ochránit přede vším zlým.

Nejblíže vědomí je nitro člověka. Proto také

nejsilnější a prvotní působnost Božích sil získaných

vstupem vědomí k Bohu při modlitbě či meditaci

dostává vždy sama duše, jež vedla výstup vědomí na

Božské úrovně touhou srdce i vůlí řídící pevně

myšlenkový proud modlitby.

 

V druhé řadě pak jejich působnost přechází do míst, kam je duše vyšle citem lásky i pevnou myšlenkou a touhou pomoci některé bytosti, její osobní životní situaci i osudovým zápletkám většího měřítka, jako třeba nebezpečí války nebo jiné tragédie lidstva nebo jen určitého národa.

Modlitby a duchovní meditace jsou nejvýš cennou,

významnou i mocnou duchovní činností, jíž může

duše přímo operovat s Božími silami, je i usměrňovat

k žádoucím cílům, měnit věci, dát zdar každému

dobrému dílu.

 

Má-li se však celý tajemný proces zdařit, musí být splněna zákonitá podmínka. Tou je naprosto ryzí, nesobecký záměr, čistá vroucí touha duše dát životu, jenž je projeven jí samou nebo jinými bytostmi, ten nejkrásnější dar: boží lásku, dobro a mír i blaho z nich – hodnoty věčné, jimiž každý život zrcadlí Boha.

Jakýkoli stín nízkého záměru a sobeckých přání okamžitě ruší proces předání Božích sil určitému člověku jako dar pomoci Boží.

Nejsou-li ony vedeny myšlenkou dobra, vůlí dát je

každému jako potřebný duchovní chléb, jsou

zadrženy na hranicích nižších úrovní a vrací se zpět

bez splnění úkolu.

 

ObrazekTaková duše pak nese i odpovědnost za znesvěcení božích sil, jež jsou dány pro osvícení duše, pro služby lásky všem, pro dobrý vývoj všech věcí života. Každé sobectví uzavře cestu vší pomoci, jež od Boha jde k člověku i k celému lidstvu.

Ludmila Kozáčková

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA