Jdi na obsah Jdi na menu
 


Babádží

13. 9. 2010

Babádží

Obrazek

Babádží je snad nejmysterióznější postavou duchovní Indie. Je jedním z velkých avatárů, jež je s námi úzce spojen a pomáhá nám v probouzení naší vlastní podstaty. Babádží působí na duchovní spásu tohoto věku. Baba znamená „otec“ a přípona dží vyjadřuje úctu a vážnost, jméno tedy v našem jazyce znamená něco jako „svatý otec“ či „ ctěný otec“ .

Babádží působí na vývoj lidstva prostřednictvím duchovně vyspělých bytostí již po mnoho staletí. Jeho cílem je přinášet lidem inspiraci, odstraňovat příčiny válek a rasových či náboženských předsudků. Chce, aby lidé měli vše, co potřebují ke štěstí a k životu. Jde mu o naše duchovní štěstí…o naše úplné štěstí. Jeho vizí je svět naplněný prémou – božskou kvalitou lásky, něhy a soucítění, kterou mezi sebou lidská srdce volně sdílejí.

Duchovní stav Babádžího je mimo lidské chápání. Zakrnělý lidský zrak nemůže proniknout až k Jeho transcendentní hvězdě. Je to zkrátka pro nás naprosto nepředstavitelné. Jeho čisté tělo, viditelné jako světelný obraz, je bez jakýchkoli dluhů přírodě. Letmý pohled na Něj nemusí odhalit na Jeho postavě nic mimořádného, ale nemusí vrhat stín ani nezanechávat v půdě stopy. Ve staletích před a po Kristu vykonal mnoho zázraků a přičítá se Mu, že podržel svou fyzickou podobu dodnes. Nemusí nás překvapovat, že o Babádžím neexistují žádné historické zmínky, mimo ty, jež zaznamenal Paramhansa Jógananda ve svém díle „Životopis jogína“. Babádží se v žádném století neobjevil veřejně. V Jeho tisíciletých plánech není místo pro zkreslující civění veřejnosti. Nepotřebuje ani nechce být obdivován. Stejně jako Stvořitel, osamělá a mlčenlivá Síla, pracuje i Babádží skrytě jakoby z našeho pohledu z ústranní. Mistři jako Babádží se vždy zahalují před hrubým pohledem veřejnosti a mají moc libovolně se stát neviditelnými. Babádžího je možné vidět nebo rozpoznat pouze tehdy, jestliže si to přeje On sám. Je o něm známo, že se různým uctívačům zjevil v poněkud rozdílných podobách. Jeho nechřadnoucí tělo nevyžaduje žádnou potravu, jí velmi zřídka, a to pouze z důvodu společenské zdvořilosti.

Během svého fyzického bytí mezi žáky se Babádží častěji zmiňoval o tom, že jen málokdo z nich ho skutečně pozná, protože většina, která za ním přijde, jedná z osobních pohnutek. Když se ho jeden ptal: „Kdo jsi?“, odpověděl:

Nejsem nikdo a nic. Toto tělo není nic. Je tu jen proto, aby sloužilo lidem. Já jsem jako zrcadlo, ve kterém se můžeš vidět. Já jsem jako oheň, nevzdaluj se příliš, jinak nebudeš cítit teplo, ale nepřicházej ani příliš blízko, aby tě nespálil. Uč se správné vzdálenosti… mé jméno je Maháprabhudží, Velký pán.“

 

 

Babádží žije ve všudypřítomném Duchu.

Bere však na sebe podobu fyzického těla. Kdyby člověku nebylo dopřáno spatřit božství v podobě masa a krve, zůstával by obětí těžkého klamu máje, že svou smrtelnost nemůže překonat.

Pro Babádžího neexistuje relativita minulosti, přítomnosti a budoucnosti. Od počátku zná všechny fáze svého života. Ale přizpůsobil se omezenému chápání lidí a mnoho skutků svého božského života předvádí v přítomnosti jednoho nebo více svědků, ale pouze takovým, kteří jsou již více duchovně pokročilí anebo přinejmenším připravení, kteří tyto skutky nebudou vnímat (ani interpretovat ) zevně jako senzaci, ale vnitřně s pochopením, že Duch je neomezený a svět, ve kterém žijeme, není jedinou realitou a že On nepodléhá ani jeho zákonům.

Babádží netouží uspokojovat zvědavce či lovce senzací. Lidé, jež se chtějí bavit divotvornými kousky, mohou strávit odpoledne v cirkuse. Avšak těm, kteří se na to připravili, se dostane požehnání, vedení a pokynů.

Zdroje:

Babádží aneb Poselství z Himáláje, Maria – Gabriele WOSIEN

Životopis Jogína, Paramhansa Jógananda

 

 

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA