Jdi na obsah Jdi na menu
 


ČLOVĚK aneb cesta z níž není návratu

16. 5. 2010

DUCHOVNÍ SVĚT 

Řekli jsme si cosi o těle, o životním těle, o astrálním těle a řekli jsme si o prostředí, v němž se tato těla nacházejí. Teď nám zbývá probrat velmi důležitou oblast.

Obrazek


Tou oblastí je oblast myšlenková.

V této oblasti se na rozhraní astrálního a myšlenkového světa formuje naše duše.

 

 

 

 

 

 

Mluvili jsme o tom, že existuje duše, která se dělí na první, druhou a třetí část. Přitom první je pouze cítivá, druhá rozumová, obě dvě smrtelné, ale třetí, vědomá část duše už je cosi, co s člověkem navždy zůstává spojeno.

 


Ve skutečnosti ale i tato duše jednou podlehne zkáze, ale vše důležité, v ní obsažené, už bude zapsáno do vyšší triády, která představuje stav, ke kterému se teprve dostaneme. Triáda je stav skutečného našeho JA, tedy božího jsoucna, které jako jiskra je v nás inkarnováno.



Teď se ale podívejme na to, jakým způsobem a jak vlastně tato vědomá duše působí a jakým způsobem je možné s ní zacházet, využívat a používat.




Vědomá duše je cosi, co už na vědomé úrovni si uvědomuje samo sebe.

Ano, člověk si uvědomuje sám sebe, ale pouze ve svém hmotném projevu. Materialista je tím, kdo se domnívá, že je pouze fyzickým tělem. Že je to nesmysl, nenahlíží. On to ani nemůže dost dobře nahlížet.


Tento stav je velmi důležitý. Tento stav je tu proto, aby člověk-materialista se zakotvil v této hmotnosti, aby se definitivně oddělil od Božího jsoucna a začal pracovat sám za sebe. Začal hledat cestu k Bohu, k Božímu jsoucnu a začal vycházet ze svých pozic a pomyslně se přestal držet ruky otce, v tomto případě BOHA.




Tento materialismus dříve nebo později pomine. Končí tím, že člověk si začíná uvědomovat, že další, užší neboli vyšší část jeho samotného je v něm. Že se nemůže jednat o hmotné tělo, ale o cosi co je vnitřně v něm projeveno.




Začíná si uvědomovat, že věci, které procházejí jeho tělem, jsou jen jakousi slupkou, ale svou podstatu berou ze svého vnitřního bytí.


Začíná si uvědomovat, že emoce jsou výše, ale nad nimi je ještě cosi. Je tam vlastní příčina toho, čím člověk je. Tak tento typ člověka začíná lnout opět k Bohu, ale už prosycen materialistickým pevným postojem k Zemi.

Tito lidé jsou dobrými hospodáři, dobrými správci svých věcí, dobrými odborníky. Neboť oni vědí jak hospodařit, jak nakládat s věcmi, neboť se to v období materialismu naučili v tom smyslu, že tyto věci dokázali uchopit do svých rukou a při tom na nich nelpět.




S Boží pomocí, ke které se teď obracejí, tyto věci dokáží dál rozvíjet a zušlechťovat.

Doslova a do písmene přestávají být dětmi indického typu (návrat k Bohům tj. útěk z hmotnosti) a začínají být moudrými hospodáři.

Jakoby dospěli.

Vývoj pokračuje dál.






 

Obrazek

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Vývoj pokračuje do situace, kdy si člověk plně uvědomí svou podstatu v myšlenkovém světě. Najednou plně vnímá to, že fyzické tělo je opravdu jenom kabátem, že emoce jsou pouze něčím, co je k němu přiřazeno, že on musí být tím, kdo tyto emoce zvládá a ovládá. Že musí být jejich hospodářem.



Tak jako člověk předchozího typu, který se učil dobře hospodařit v této hmotnosti, se tento nový typ člověka učí dobře hospodařit s emocemi a s nimi spojenými produkty. Jsme u stavu, kdy člověk se kotví v myšlenkovém světě a pracuje s emočním, tedy astrálním materiálem.

Přes tento astrální materiál potom ovlivňuje hmotu jako takovou.


Tento typ člověka už pracuje s onou vědomou duší a to tak, že tato vědomá duše už si uvědomuje sama sebe. Je to její vyšší stupeň.





Je to stupeň, v němž tento člověk, nebo tento typ člověka, stojí skutečně jen krůček od stavu, kdy se bude propojovat s onou, již zmiňovanou, Boží triádou. Tedy s vlastní svou podstatou, s vlastním duchovním jádrem.

Žijeme v době, která je zlomová. Žijeme v době, kdy si člověk tyto stavy začíná uvědomovat a začíná tušit, kým skutečně je.




Tato doba předznamenává myšlenkový vpád se vším všudy. Nejde o myšlenky ve smyslu informací, tak jak je známe z počítačů, ale jde o myšlenky, jež se uvědomují, jež jsou vědomé, jež mají vědomé jádro. Toto uvědomění není sebe-vědomí. Je to pouze uvědomění sama sebe.


Můžeme to přirovnat na fyzické úrovni ke zvířatům.

Zvíře si je vědomo samo sebe, ale neuvědomuje si svou podstatu. Ať pes, kůň, opice či jakýkoliv vyšší savec velmi dobře ví čím je. Ale nechápe a nerozumí tomu, co to je smrt, co je život, co je narození, co je minulost a budoucnost. On má jakousi prostorovou paměť, ale tuto paměť naprosto neovládá. On nemůže plánovat, on může pouze žít.

V této rovině se nyní člověk nachází ve smyslu svých myšlenek a jejich tvorby. On je schopen vytvořit myšlenku, jež takto vědomě, nikoliv sebevědomě, se bude chovat ke světu a k věcem v tomto světě.

Tato myšlenka bude ovlivňovat astralitu a tedy následně i děje v této astralitě. Je to daleko dalekosáhlejší proces než si vůbec umíme na první pohled představit.

V tomto pojednání už bylo zmiňováno prokletí, bylo tu zmiňováno i požehnání, bylo tu zmiňováno několik těchto věcí.





Nyní se dostáváme do stavu, jak tyto věci vytvořit.


Je opravdu velice chybné se domnívat, že tento svět byl stvořen tím způsobem, že je tu přítomno ZLO. Tento svět je vytvořen naprosto geniálním způsobem nemajícím v sobě chybu.

To co my za zlo považujeme je ve skutečnosti pouze možnost k tomu, abychom byli schopni se učit. My musíme být schopni se dopustit chyb. Kdyby tomu tak nebylo, pak bychom byli pouze roboti a neměli bychom možnost vyvíjet své vlastní JA a vyvíjet svou vlastní schopnost vzestupu ve smyslu evoluce.

Tyto chyby se vně projevují tak, že na ně narážíme a v okamžiku jejich řešení se domníváme, že nám kdosi způsobuje zlo. Tyto chyby ve skutečnosti jsou velice cenné. Ony vytvářejí překážky, které jednoznačně ukazují, kudy cesta nevede.



Zdoláváním těchto překážek se dostáváme do stavu učení, neboť právě na nich k tomuto učení dochází. Toto učení je ve skutečnosti onen evoluční tah nahoru.

Tedy jinak řečeno. Bez možnosti chyb bychom nemohli jít vědomě nahoru. Mohli bychom jít jen tím způsobem, že by nám bylo neustále cosi vkládáno do našich myslí, tedy vlastně de facto program. Jinými slovy opět – roboti.





Abychom se mohli učit, musíme mít možnost těchto chyb. Existují bytosti, jež se ujaly úkolu, že tyto chyby budou vytvářet. Luciferští duchové jsou oněmi bytostmi, které nám nyní kladou překážky.

Celé pojetí křesťanství je postaveno na zcela mylných předpokladech v tom smyslu, že se jedná o jakousi protiváhu Boha.

Je to pochopitelně totální nesmysl. Protože Bůh nemůže vytvořit něco, co je v jeho protikladu, v jeho negaci. On sám je DOBRO, LÁSKA a úžasná HARMONIE. Kdyby tomu tak nebylo, pak celý systém UNIVERSA se zhroutí jako domek z karet.





Všechno má svůj pevný řád, systém a všechno funguje tak, jak to funguje ve smyslu harmonie. Nemůže tedy existovat něco, co je absolutně negativní. Může ale existovat cosi, co nám pomáhá na vzestupu.

Musíme si uvědomit, že naše svobodná vůle je čímsi, co je úplně odlišné od struktur běžně námi lidmi vnímaných. Musíme si uvědomit, že to je systém, který umožňuje evoluci.

Evoluci ve smyslu zdolávání překážek. Proto tyto překážky musí být dovoleny a systém musí dovolit jejich vytvoření.



Tento systém je tak dokonalý, že tyto překážky ho nemohou nijak poškodit, neboť on je schopen je akceptovat. To je systém systémů, který toto dokáže.

My ve velmi zjednodušené formě tento systém známe ve formě "zpětné vazby". Jedná se o systémy, které se běžně používají na příklad na výrobních linkách.

Celé to funguje tak, že při zjištění určité odchylky, je tato zpětně korigována tak, aby byla chyba minimalizována či případně zcela odstraněna u dalších výrobků.



To je pochopitelně velice zjednodušený příklad.

Tento systém sám o sobě nestačí pro vývoj. To je pouze zpětná vazba tedy korekce.





V životě pak není ve skutečnosti skutečných (nenapravitelných) chyb, ale pouze odchylek, eliminovaných zpětnou korekcí.

Systém, který by byl podoben tomu co PŘÍRODA nebo UNIVERSUM vytvořily ve smyslu EVOLUCE, my lidé zatím vůbec nejsme schopni stvořit.

My máme problémy s tím, tento systém vůbec pochopit. O jeho vytvoření se nám může skutečně jen zdát.

V tomto systému se ale nyní dostáváme do stavu, že se dotýkáme těchto myšlenkových struktur tím způsobem, že de facto můžeme již na myšlenkové úrovni vytvořit cosi, co je podobné onomu systému zpětné vazby.

Tedy.





Vytvoříme určitý myšlenkový blok, který působí do astrality, tuto astralitu ovlivňuje a v této astralitě vytváří určité pochody. Zpětně tyto pochody působí nahoru do myšlenkového světa jako určitá korekce, ale zároveň působí i do hmotného světa tak, že se vytváří skutkové děje.

Ukázali jsme si to již na zmíněných příkladech prokletí a požehnání. Ale my můžeme jít ještě mnohem dál. My můžeme vytvořit skutečnosti, které nejsou ani prokletím, ani požehnáním. Tyto skutečnosti totiž nemusíme vázat přímo k člověku. My můžeme vytvořit určité děje. Určité skutečnosti, které se začnou naplňovat.

Tyto skutečnosti mohou být na příklad vytvořením jisté skutkové podstaty dějů, které ovlivní mnohé z nás ve smyslu vytvoření určité skupiny lidí národa, určité skupiny lidí podnikatelů, určité skupiny lidí, jež budou představovat nějaký určitý evoluční, nebo myšlenkový směr.

Můžeme ale vytvořit i věci, které se nebudou dotýkat lidí a které se budou dotýkat určitých skutečností v přírodě, které se budou dotýkat i jiných skutečností než je příroda i než je člověk.

 

Skutečností ovšem je, že my lidé jsme teprve na hraně těchto možností. Důvodem je naše neschopnost plně se soustředit v harmonii. My neustále padáme zpátky do stavu původních rozumových a pocitových duší. Neustále ještě nejsme schopni se plně zbavit stavu, v němž naše pocity, naše emoce, jsou plně ovládnuty.

Ten kdo ovládnul svoje emoce, je jejich pánem. Ale ten, kdo je již plně ovládnul, již nikdy nebude pod jejich vlivem. Nikdy mu nebudou diktovat.

 

To znamená na příklad toto.





Člověk, který ovládnul svoje emoce, toho nikdy nemůže žádná "sebelépe" provedená reklama ovlivnit svými útoky na chuťová čidla, byť by ten dotyčný člověk měl sebe větší potřebu jídla. Tento člověk nejen že není touto reklamou ovlivněn, ale může se při plném vjemu této reklamy soustředit na úplně jiné věci a řešit je.

Kdo z nás je toho schopen?

Kdo z nás je schopen ovlivnit svůj stav tak dalece, že dokáže ovlivnit své chování, bez toho, že by jakákoliv pochvala či pohana jeho osobně v něm vyvolala určitý pocit libosti nebo nelibosti.

Jen málokdo z nás.




Teprve tito lidé, kteří  plně zvládli i tento emoční stav jsou schopni se plně soustředit na další, tedy myšlenkový stav a vytvořit plnohodnotnou informační strukturu, která bude jednoznačně ovlivňovat děje v této astralitě a následně ve hmotnosti.

Pokud ale někdo z nás neustále padá do tohoto emočního stavu, nutně není schopen se soustředit na myšlenkový stav, a tedy nemůže vytvořit plnohodnotnou informační strukturu. Tato informační struktura jím vytvořená bude mít svoje vady, svoje "díry", které budou znamenat její nehodnotnost nebo malou hodnotnost



.

Proto výsledky takto vytvořené databáze se nemohou srovnávat s hodnotami či výsledky vytvořenými na základě plnohodnotné informační struktury člověkem, jenž ovládá svoje emoce.

Ten, kdo je plně na výši, vytvoří cosi, co je podobno zázraku. Ten, kdo se pohybuje v astrálním světě, vytvoří pouze přání, které se nemůže naplnit.

Ve většině případů jsme ale mezi těmito jevy. Ve většině případů tu víc, tu míň, vytváříme cosi co, se víc nebo míň viditelně naplňuje způsobem, který my spíše přičítáme náhodě nebo shodě okolností. Nikoliv ale tomu, že jsme to sami vytvořili.

Antonín Mareš - ČLOVĚK aneb cesta z níž není návratu

 

 

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA